Laická veřejnost, která má to štěstí, že nemá s diabetem nic společného, považuje diabetes prostě za cukrovku a nezabývá se tím, že jsou tady dva odlišné typy onemocnění se stejným názvem. Jste-li diabetikem 1. typu, často můžete slyšet věty: „Kdyby nejedl tolik sladkého, kdyby více sportovala, kdyby jedl zdravě atd., tak by neonemocněl“. To člověka docela zamrzí, protože za tento typ cukrovky si rozhodně sám nemůže. U cukrovky druhého typu je to trochu jinak. Správnou životosprávou, omezením cukrů a tuků ve stravě, pohybem a snížením hmotnosti lze jejímu rozvoji v mnoha případech zabránit.
Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění, které tvoří přibližně 10% všech případů cukrovky. Vzniká u dětí a mladých dospělých. Tělo přestává tvořit inzulín, protože vlastní imunitní systém napadl a zničil nenávratně buňky, které ho produkují. Tento proces probíhá obvykle skrytě nějakou dobu a když už hladina inzulínu dosáhne kritické hranice, začnou se projevovat první příznaky jako žízeň, časté močení, hubnutí, chuť na sladké, křeče v nohách apod. Někdy může být nástup cukrovky náhlý a dramatický. Velmi rychle se zvyšuje hladina glukózy v těle, protože chybí inzulín, který by glukózu zpracoval. Dochází k hyperglykémii, což je stav, který neřešený může skončit hyperglykemickým kómatem a rozvratem metabolismu na oddělení JIP nebo smrtí. Vždy se léčí doživotně inzulínem, který se aplikuje pomocí inzulínového pera nebo může mít diabetik stále zavedenou inzulínovou pumpu. K pravidelným činnostem patří i měření hodnot krevního cukru vlastním glukometrem. Je třeba dodržovat předepsaný jídelníček, aplikovat si pravidelně inzulín, obvykle 4-5 injekcí denně a hlídat, aby nedošlo k hypoglykémii. Je to velmi nepříjemný stav, kdy se člověk potí, třese, obtížně se mu myslí a má problém s mluvením i pohybem. V organismu, vlivem fyzické zátěže či nevhodně zvoleným poměrem sacharidů v jídle a množstvím inzulínu, dojde k poklesu hladiny krevního cukru pod normální hranici. Pokud není stav okamžitě řešen přísunem cukru, může dojít k hypoglykemickému kómatu s bezvědomím.
Dostane-li diabetes tohoto typu dítě, nemají to rodiče vůbec jednoduché. Naštěstí se stále vyvíjí kvalita inzulínových per, glukometrů, inzulínových pump i inzulínů. Stále se pracuje na výzkumu možnosti transplantace buněk slinivky, což je zatím jediná vyhlídka na možnost uzdravení se.